Svatá Lucie – kultura, historie a legendy

Na 13. prosince připadá svátek svaté Lucie. Historicky vzato byla Lucie křesťanskou mučednicí, která pro svou víru zemřela při pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána okolo roku 304. Dále její život rozvádí Jakub de Voragine ve své Zlaté Legendě: Po té co se se svou nemocnou matkou vydala na cestu ze Syrakus do Catánie navštívit hrob svaté Agáty a její matka se zázračně uzdravila, rozhodla se Lucie z vděčnosti Bohu a světici rozdat všechen svůj majetek chudým. To rozlítilo jejího snoubence natolik, že ji udal jako křesťanku konzulu Pachasiovi.
žena u kolovratu
Po té, co odmítla obětovat římským bohům, přivázali ji ke spřežení volů, aby ji odtáhli do nevěstince, ale nedokázali s ní pohnout z místa. Na to následovalo mučení ohněm, lití olova do uší, trhání zubů, uřezání ňader a nakonec byl její pozemský život ukončen probodením hrdla dýkou. Dle pozdější legendy byla připravena i o oči, ale dostala za to od Matky Boží lepší. Proto bývá vzývána při očních onemocněních a je patronkou všech řemesel souvisejících s dobrým zrakem. Dle jiné verze se však o oči připravila sama a poslala je svému snoubenci, aby konečně přestal velebit jejich krásu.

Oči v misce se také staly jedním z jejích atributů ve výtvarném umění. Dále ji poznáme podle mučednické palmové ratolesti, plamenů, nebo lampy (patrně narážka na její jméno odvozené od latinského lux – světlo) a hrdla probodeného dýkou nebo mečem. Často též drží knihu evangelií. V rámci narativních cyklů bývá zobrazována modlící se u hrobu svaté Agáty, rozdělující majetek chudým, uprostřed scény s voly a nakonec jak je popravována.

Lidové tradice

Jak se však starokřesťanská světice dostala do skupiny staročeských strašidel vedle Perchty a Brůny?

Začalo to tím, že byl její svátek v 6. století přidělen ke dni zimního slunovratu, navíc do doby adventu, což jsou sama o sobě období plná zvláštních rituálních úkonů, požadavků a pověr mnohdy ještě z dob předkřesťanských, do nichž byla svatá Lucie církví implantována namísto pohanských démonů a bůžků. V adventu jako původně v každém přechodovém období, hrozilo větší nebezpečí ze strany nadpřirozených sil. Zvláštní rituální opatření měla za úkol buď se proti nim chránit, nebo si je udobřit. Byly zakázány různé činnosti jako předení, hlasitý smích, nebo hovor, mělo být uklizeno.
kniha a svíčka
Advent byl obdobím půstu, rozjímaní a klidu. Proto 13. prosince chodila po českých domácnostech Lucie, Luca, nebo Lucka, aby kontrolovala dodržování pořádku. Dle krajových odlišností se mohlo jednat o jednu, nebo více osob s namoučeným, nebo načerněným obličejem, obalenou do bílé plachtoviny, která obvykle nemluvila, pouze se ukláněla, nebo napodobovala ptačí zvuky. V některých oblastech chodily Lucky s velkými tuřínovými zuby, hlavou koně, nebo s čapím zobákem. S sebou nosily různé náčiní kupříkladu bodláčí, přeslici, kosu, srp, nůžky, vařečku, nebo metlu, sloužící k uklízení, nebo děšení a trestání neposlušných přadlen a dětí.